Po delší odmlce se hlásíme opět z Filipín. Po měsíční pauze jsem se vrátila na lokalitu koncem dubna a plánovala další čtyřměsíční pobyt. Terénní práci mezitím hravě zvládali dobrovolníci. Po mém návratu jsme zjistili, že vysílačky, kterými byly naši nártouni označeni, náhle ztrácejí výkonnost a je potřeba nártouny pochytat a vysílačky vyměnit. S pomocí našich asistentů, jinak zkušených lovců, chcete-li pytláků, se nám povedlo odchytit naše označené dva samce a samičku a dokonce se nám povedl úžasný kousek a to byl odchyt samce a samičky na jednom místě. Nártouni filipínští jsou považováni za solitérní primáty a takhle blízko u sebe zatím nikdo pár nepozoroval (nebo o tom alespoň nepsal). O to větší radost jsme z této události měli. Oba dva jsme označili novými vysílačkami a sledovali jejich noční putování. Po většinu času se páreček držel u sebe a vypadalo to, že zjistíme hodně zajímavé informace. Nártounci spali po většinu času u sebe, lovili někdy spolu, někdy zvlášť.

Do sbírky našich sledovaných nártounů pak nečekaně přibyla matka s mládětem, kterou jsme získali od pytláků, co ji nabízeli na prodej, samozřejmě nelegálně. O tom všem jste se mohli dočíst v minulých reportážích.

Nešťastná výprava

Bohužel, ne všechno šlo tak vesele a také ne vždy se vydaří, co si naplánujete. Jedné krásné noci jsem se vydala na sledování nártounů. Jako obvykle jsem šla sama, jednak kvůli nedostatku terénních pracovníků, jednak proto, abych zvířata co nejméně rušila. Plánovala jsem v lese být celou noc, to znamená od šesti večer, kdy se nártouni probouzí, do šesti ráno, kdy se ukládají ke spánku (plus mínus podle roční doby). Vydala jsem se za jednou z našich sledovaných samiček. Během posledních nocí se nám ztrácel signál vysílačky a samička mizela neznámo kam. Z naší hlavní přístupové cesty jsem slabý signál zachytila, ale než jsem se stačila přiblížit, zmizel. Vypadalo to, že samička chodí přes hřeben, kde jsme neměli vymapované cesty, a proto bylo obtížné ji najít. Nezbývalo tedy, než se vydat za ní. Terén je na naší letošní lokalitě opravdu obtížný - kopce, hustá vegetace, skalky menší i větší. Já většinou nechodím po cestách, ale vrhám se lesem přímo za nártouny. Tento kopec je ještě o něco méně přístupný, než protější, kde sledujeme onu zmiňovanou dvojici. Vyškrábala jsem se na vrchol, ale signál pořád nikde. Chtěla jsem se tedy vrátit a zkusit jinou cestu. Ale ouha, překračovala jsem díru ve skále a zapadla nohou do jiné díry, která byla přikrytá listím a ve svitu čelovky nebyla vidět. Odneslo to moje levé koleno. Úraz se nezdál zpočátku tak vážný (ani filipínskému doktorovi, kterého jsem navštívila), jak se později ukázalo. Výsledkem celé této smůly je to, že jsem se za celý zbytek svého pobytu nedostala do lesa.

V květnu tu naštěstí pobývala dobrovolnice Věra, díky čemuž jsme mohli uspořádat tréninkový a vzdělávací kurz pro studenty střední školy Philippine Science High School. Studenti byli ubytováni na farmě, naší terénní základně a naučili se všem dovednostem nártouního výzkumníka, tedy alespoň metodologii radio-telemetrie, kterou používáme my. Věra je zvládala zaučovat, já jezdila alespoň předávat teoretická moudra o nártounech a ochraně přírody.

Bohužel Věra odjela a já zůstala na Filipínách sama. Terénní práce tak stála víc než dva měsíce, díky události, se kterou nikdo nepočítal. Za tu dobu bohužel signál vysílaček zeslábl natolik, že naši označeni nártouni budou jen obtížně dohledatelní. Ale naštěstí tu teď máme schopnou a hlavně nadšenou posilu, náš tým doplnili i američtí dobrovolníci. A i když jde všechno o něco složitěji, tím, že pořád ještě nemůžu do lesa, a také tím, že přišly monzuny, které jsou nad očekávání vydatné a práci v lese značně komplikují, máme na kontě další úspěchy. Pokračujeme s mapováním oblasti, kde nártouny sledujeme a hlavně se nám s pomocí místních lovců podařilo odchytit další dvě samičky. Tyto samičky byly odchyceny na místě, kde se nám jednoho večera podařilo zaslechnout minimálně čtyři nártouny a vypadá to, že ještě nějaký úlovek by se v této oblasti mohl podařit.

Držte nám palce a těšte se na další novinky ze života nártounů a projektu Tarsius.

Noční sledování nártounů pomocí radio-telemetrie, Filipíny

Nártoun je opět ve svém prostředí, Filipíny

Při odchytu nového zvířete musíme zmapovat a zanést nové body do mapy, Filipíny

Fotografie Milada Petrů a Jana Kaňková