Boje s palmařskými firmami
O tom, jak bezmocně je bojovat s palmařskými mocnáři, už víme svoje i tady v zálivu. Vůbec největší protestní akce, co jsme tu kdy měli, přinejmenším co do počtu zrekrutovaných účastníků, byla demonstrace vesničanů ze Sepaku (javánská kolonie v nejodlehlejší části zálivu), jejichž půdu zabrala bez jakéhokoli vyrovnání palmařská společnost Agro Indomas. Vesničané ze Sepaku jsou sice ponejvíce ilegální dřevaři a jako takoví stoji na opačné straně barikády (nedávno jsme ostatně tři z nich zatkli při sběru gaharu v Sungai Wainu), ale společný nepřítel nás tehdy dal dohromady - oni přišli o půdu, ochranáři asi o 100 km pobřežního a poříčního pralesa obývaného kahau a spoustou dalších zvířat.
Dvě patra kanceláře regenta v Penajamu tehdy obsadily dvě stovky venkovanů, až se nakonec vláda uvolila k tomu zpochybnit povolení, na základě kterého Agro půdu otevřelo, a vydala prohlášení, že ji musí vrátit vesničanům. Situace se uklidnila a já se vrátil do Čech. Po devíti měsících jsem se v Sepaku objevil znovu přeptat se na situaci. Klid prý vydržel půl roku. Pak se ale Agro z ničeho nic vrátilo a bez slova vysvětlení pokračovalo v obdělávání půdy (kterou samozřejmě mezitím vesničané nechali ladem, což je ovšem to nejlepší, co s ni z mého pohledu mohli udělat...).
V mezinárodní komisi
Seznámil jsem se v té době s britskou aktivistkou Michelle Desilets, která sedí v komisi pro udržitelný palmový olej (RSPO). Tahle komise vzešla se snahy WWF a dalších organizací pokusit se o spolupráci s olejařskými magnáty a přimět je (skrze tlak konzumentu) k ohleduplnějšímu jednání, když už zastavit je nelze.
V Kuala Lumpur se v té době chystalo jednání RSPO a Michelle slíbila odprezentovat na něm i případ Ago Indomas. Připravil jsem několikastránkový dokument se seznamem všech kritérií a principu RSPO, které Agro porušilo. Bohužel, celé kualalumpurské jednání skončilo víceméně fiaskem, na spoustu bodu se nedostalo a záležitost Agro Indomas byl jedné z těch mnoha. On ostatně ten report sice na první pohled vypadá hrozivě, člověk si říká, že tohle musí každého pobouřit, když vidí, jak porušují úplně všechno, co můžou - jenže ony to dělají skoro všechny palmařské společnosti, takže zasvěceného taková zpráva nechá úplně v klidu... I když jsem ji pak distribuoval doslova kolem světa, je to, jako bych si stěžoval, že je voda v moři slaná...
Zpátky v Sepaku se mezitím začala dávat do pohybu další vlna protestů. Agro už buldozerovalo čtvrtý okres, obývaný už tentokrát nikoli Javánci, nýbrž původním kmenem Pasirů. Pasirové dovedou docela dobře těžit z nálepky "původní obyvatel", i když dneska už to opravdu není o moc víc než nálepka. Takže dokud Agro zabíralo půdu Javánským přisídlencům, prohlásili ji Pasirové za své tradiční území, stavěli se horlivě na stranu Agro a doufali, že vyrovnání za zničené území připadne jim. Když ale žádné vyrovnání nebylo a na místo toho Pasirům začínalo docházet, že přicházejí i o svou vlastní půdu, změnili prapor a připojili se na stranu protestujících Javánců. A zapojila se do toho jejich militantní organizace GEPAK (která mi v mangrovech před dvěma lety v Pemaluanu pomohla zastavit zakládání krevetích farem a pálení dřevěného uhlí) a byla z toho další demonstrace v budově místního parlamentu, tentokrát ovšem s plnou publicitou.
Telefonát od policie
O pár dní později mám telefonát z oblastní policie v Penajamu, ve kterém mi úředník roztřeseným hlasem sděluje, že se mnou chce mluvit jeho kapitán. Následovala výměna několika sms, ve kterých jsem se snažil zjistit, o co jde. Bezvýsledně, jenom mlžil. Dost jsem z toho znervózněl. A když jsem dorazil ke kapitánovi, byla nervozita a nedůvěra očividně na obou stranách. Byl na oko nezvykle přátelský, přitom ale sondoval, kde že mám ten film o kahau, který tu přece jako výzkumník musím natáčet (výzkum je přece focení a filmování opic...) a sledoval každý detail v mém pase. Porad se odvolával na to, že se akorát stará o moji bezpečnost a odkazoval se při tom na ztracenou Jindru. Trvalo asi dvě hodiny, než z něj vypadla zmínka o Agro. Na to jsem už ovšem byl připravený, takže jsem rovnou řekl, že mě na jednání přizvali zástupci Sepaku jako nezávislého odborníka a požádali mě o to, abych jako důkazní materiál přinesl nejnovější satelitní snímky. Tohle prolomilo ledy a kapitán mi konečně prozradil, že mě vidle v televizi jiný, důležitější kapitán z provinční policie a hrozně se rozčílil, když viděl, že se do toho plete nějaký běloch. A tak ten důležitý kapitán pověřil tohohle méně důležitého vyšetřováním, které mělo zjistit, pro koho ten bílý agent pracuje a jak na něj.
Zdálo se, že tímhle odhalením vyšetřování skončilo, ale o pár dnů později mě ten méně důležitý kapitán navštívil doma v Kampung Baru - samozřejmě zase jen neformální přátelská návštěva, v noci... A to ačkoli jsem mu na stanici omylem uvedl špatnou adresu, ale je to zkrátka kapitán od policie a tak si s tím poradil. Na Agro už se ale neptal. Přišel si pro ty satelitní snímky, co jsem o nich tehdy mluvil. A protože tuhle eventualitu už jsem měl taky předem promyšlenou (učím už se jednat jako druhá strana...), tak jsem při té příležitosti zavedl řeč na ilegální dřevařské kempy a přístavy, které už měsíce bezvýsledně hlásím na jiných instancích. Následovala výměna několika e-mailu a sms s mapami a GPS koordinatami a zda se, že se z vyšetřování mých domnělých obchodních paktu vyvinula docela užitečná spolupráce. Přinejmenším do nadcházejícího soudního
jednání s Agro Indomas, které ale dost možná stejně nikdy nenadejde...
