Do Thajska většina lidí jezdí nejen za krásným mořem a klidnými plážemi, za hezkými ženami, za divokou džunglí, ale také za jeho kuchyní. V této zemi se jí od rána do večera a to nejlépe na ulici, kde vám talíř plný dobrot připraví během několika minut přímo před vašima očima. Nám tu chutnalo úplně všechno: žluté či červené karí, kuře s omáčkou sweet and sour, vepřové na česneku, jarní závitky, smažené nudle, nudlová polévka a spousta dalších pokrmů.

Při pozorování zručné kuchařky jsem si často kladla otázku, v čem tkví tajemství této kuchyně, když vlastní příprava jídla je tak jednoduchá. Abych ukojila zvědavost, nechala jsem se na den zapsat do kurzu vaření. Ve měste Chiang Mai v severním Thajsku vám takový kurz nabídnou v každém guesthousu či café, cena se pohybuje kolem 800 B. Ten můj pořádal Libra guesthouse, kde jsme bydleli.

Spolu se mnou se kurzu účastnily ještě tři holky z Německa. Ráno jsme se sešly na recepci, kde nás za chvilku vyzvedla naše šéfkuchařka a její dcera, od kterých jsme dostaly vkusné košíčky a kuchařské knihy se všemi recepty, které se během dne naučíme. Nejprve jsme se vydaly na trh na nákup surovin. Ne, že bychom samy nakupovaly, ale poctivě jsme nakoupené zboží odnosily ve svých košíčcích. Každou chvilku jsme se zastavovaly, paní nám velmi dobrou angličtinou vysvětlovala, co co je, k čemu se to používá, jaký je rozdíl např. mezi  čerstvou a den starou sépií, ochotně nám koupila k ochutnání, na co jsme ukázaly, no a za půl hodinu bylo nakoupeno.

Dřív, než jsme se pustily do vaření, dostaly jsme zástěrky a vtipné čepce, posilnily jsme se kávou a daly se do díla. Nejprve jsme připravovaly pastu karí, základ pro vlastní pokrm. Exotické přísady, z nichž mi nejznámější přišla citronová tráva, se téměř hodinu tlučou v hmoždíři, dokud nevznikne celistvá hladká hmota. Po půl hodině namáhavé práce si některé kolegyně začaly otíral pot z čela, masírovat unavené svaly na rukou a zvědavě se ptát, zda všechny místní kuchyřky musí tuto proceduru absolvovat, či zda snad není snazší použít elektrický mixér nebo si hotovou pastu koupit na trhu. Paní nás ovšem s úsměvem vyzvala k pokračování. Za chvilku začala kontrolovat obsahy našich hmoždířů. K mému údivu prohlásila moje karí jako první za hotové s poznámkou, že se hned pozná práce obouruč.

Během chvíle se to povedlo i ostatním.

Přemístily jsme se k vařičům. Každá z nás měla svůj vlastní, nezbytnou wok pánev, a taky stoleček s připravenými, nakrájenými surovinami na karí omáčku. Některé z nás vařily zelené, některé červené nebo žluté karí s kousky kuřecího masa. Záleží na tom, zda se v karí pastě utloukly čerstvé nebo sušené chilli papričky, a pak co se přidává do omáčky. Během několika minut byly omáčky hotové. Nadšeně jsme si navzájem ochutnávaly naše variace, ale to už jsme byly vyzvány k vaření dalšího jídla.

Pa Thai jsou vlastně smažené nudle s různými přísadami: většinou se zeleninou, tofu nebo kousky masa. Neprve nám paní předvedla celý postup, krok po kroku, a pak jsme byly na řadě my - stále ovšem pod dozorem. Výsledek byl opět výborný.

Podobné to bylo u dalšího pokrmu, který jsme se naučily: jarních závitků.

Paní kuchařka uznala, že potřebujeme chvilku oddychu, a tak jsem zasedly ke stolu plném našich skvělých jídel. Ne všechny jsme vařily to samé. Už při zápisu na kurz jsme si samy mohly stanovit, co budeme dělat. Tak jsem mohla ochutnat i sépiovou polévku nebo pikatní papájový salát. Nebylo v našich silách všechno sníst. Zbytky jsme si ale směly zabalit a vzít s sebou.

Po obědě se pokračovalo dál. Naučily jsem se připravovat smažené banány s ochuceným kokosovým mlékem podávané s kokosovou zmrzlinou. Nikdy jsme nejedly větší dobrotu!

Protože Němky měly zaplacený kurz jen na půlden, zůstala jsem na přípravu dalších dvou pokrmů sama. Trochu se změnil způsob „výuky". Tentokrát se o mě starala dcera paní kuchařky, která mi dávala instrukce a souběžně se mnou vařila na vedlejším vařiči. Během vaření ostré kyselé polévky s krevetami a smaženého kuřete na způsob sweet and sour jsme stihly probrat naši téměř roční cestu, rodinné vztahy i českou kuchyni.

S plným břichem, spokojeným úsměvem a několika pytlíčky vzorků mých jídel jsem se vrátila zpátky do guesthousu. Slíbila jsem si, že hned po příjezdu domů si opatřím wok pánev a zkusím všechny recepty ještě jednou sama.

Během jednoho dne jsem se naučila připravovat šest thajských pokrmů včetně dezertu. Znovu jsem si položila otázku, co dělá tuto kuchyni tak výtečnou. Myslím, že je to v kombinaci různých omáček - rybí, ústřicové a sojové, a pak přidáváním specifických koření jako např. thajského křene, citronové trávy, chilli papriček. Kupříkladu padthai získá svoji chuť pouze pokud přidáte šťávu z tamarindu. Všechny tyto ingredience seženete i v Čechách, stejně jako množství kuchařských knih s recepty na thajská jídla. S chutí do toho!

Proč Hedvábná stezka?

Lidé putují Hedvábnou stezkou už 2500 let. Přesto i dnes taková cesta vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce každý prožije svá vlastní dobrodružství a objeví pro sebe nová místa nebo třeba sám sebe. Hedvábná stezka je tak symbolem toho, že doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Neboť kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.